Městys Vladislav
Drobečková navigace

Úvod > Střížov

Střížov

Historie Střížova

Stejně jako Hostákov, tak i Střížov je místní částí městyse Vladislav. Ač se tak někdy mylně uvádí, není obec Střížov, narozdíl od HOstákova, Číměře, Okrašovic a Pozďátek výslovně uveden na zakládací listině třebíčského kláštera. Přesto je spojen s lokalitou, která s počátky kláštera benediktinů souvisí. Starobylost Střížova dokazuje také zasvěcení zdejšího kostela sv. Jiljí, který v raných dobách patřil k oblíbeným světcům a s benediktiny je úzce spjat. O vlastní obci pocházejíé první zmínky z 15. století. V zemských deskách se dochoval zápis z roku 1420, z něhož jasně vyplývá, že ve Střížově tehdy dlel zeman Ondřej řečený Bukovec, a v půhonech vystupuje v roce 1464 Kateřina ze Střížova. Ve druhé polovině 15. století, kdy hospodářská situace kláštera v Třebíči nutila tehdejšího opata Matěje II. prodávat či zastavovat klášterní jmění, stal i Střížov spolu s dalšími vesnicemi předmětem zástavy, kterou před koncem 15. století vyplatil Vilém z Pernštejna - zástavní držitel majetku benediktinského kláštera v Třebíči. Byli to právě Pernštejnové, kteří roku 1556 nechali při příležitosti chystaného prodeje pořídit urbář panství, v němž jsou zachyceny povinnosti poddaných a z nich plynoucí příjmy. Podle tohoto urbáře byli povinni odvádět vrchnosti plat čtyři sedláci a dva nájemci dvora, celkem tedy šest osob.
Z původního farního kostela sv. Jiljí, na který původně dohlíželi třebíčští benediktini se do dnešní doby nic nezachovalo, protože roku 1864 byl zasažen bleskem, vyhořel a byl později zcela přestaven. Ješte v osmdesátých letech 19. století byly v kostelní věži zavěšeny staré zvony a větší z nich ulil mistr zvonař už v roce 1496. Roku 1889 musely být vzhledem k vážnému poškození požárem přelity. I tyto přelité zvony však byly za II. světové války zabaveny a roztaveny. Současné dva zvony jsou odlity a vysvěceny v roce 1970. Původní zůstal pouze tzv. umíráček, odlitý v roce 1889.
Starobylá farnost se v době reformace dostala do nekatolických rukou a v roce 1614 održel Střížov a další farní obce spadající pod třebíčský velkostatek kolaturu pro svůj evangelický kostel od Kateřiny z Valštejna. Za třicetileté války samostatná střížovská farnost zanikla a stala se podobně jako farnost ve Vladislavi součástí duchovní správy v Třebíči. při obnově vladislavské farnosti byl Střížov přesunut k Vladislavi a roku 1785 zde byla zřízena lokálie ( část farnosti spravovaná pomocným knězem, v níž trvale bydlí), která byla roku 1859 povýšena na faru. Od začátku šedesátých let minulého století na faře již kněz nebydlel a z důvodu přetrvávající nízké využívanosti byla fara v roce 2005 prodána k bydlení do soukromého vlastniství. V současnosti dojíždí do Střížova kněz z Vladislavi. Ke Střížovu jsou přifařeny obce Číměř, Pozďátky, Slavíčky a Okrašovice.
V současné době dojíždějí děti do školy ve Vladislavi, ael nebylo tomu tak vždy. Vyučování ve Střížově má velmi dlouhou tradici, vždyť vzdělávání farníků patřilo ve středověku k povinnostem duchovních správců a benediktini, kteří na farní obvod ve Střížově dohlíželi, byli horlivými podporovateli vzdělání. Velký důraz na vzdělanost kladli také nekatolíci spravující před třicetiletou válkou farní obvod. Jak je uvedeno ve školských fasích (daňových přiznání) z konce osmdesátých let 18. století, působila ve zdejší obci stará škola a tuto tradici dokazují také vlastnoruční podpisy tehdejších představitelů obce. Jenže tato dlouhá tradice byla v souvislosti s centralizačními tendencemi v sedmdesátých letech 20. století zrušena a od roku 1978 dojíždějí střížovské děti děti znovu do Vladislavi. Po zrušení výuky školní budova sloužila krátce jako sklad nábytku, následně ji zakoupilo JZD a přebudovalo na tři byty pro své zaměstnance. S odstupem času byly tyto byty prodány do soukromého vlastnictví a následně i fyzicky odděleny, čímž získaly samostaná popisná čísla a Střížov se tak rozrostl o dvě čísla popisná.
Na konci 18. století činila výměra katastru pouze 370 ha pozemkmů, z toho 273 ha polí, 14,8 ha luk, 2,3ha zahrad, 26,7ha pastvin a 57,7 ha lesů. V minulosti byly se Střížovem v jednu obce spojeny Číměř, Pozďátky, Slavíčky a Okrašovice. Na konci 18. století to byly jen Pozďátky a Číměř. Podle sčítacích operátů z roku 1900 měly tyto obce dohromady v 80 domech 448 obyvatel. V roce 1864 celá obec vyhořela, tedy kromě školy a fary. Dne 23. srpna 1890 stihlo obec a okolí strašné krupobití.
Asi nejvýznamnějším střížovským rodákem je major Jaroslav Krátký, hrdinný bojovník za svobodu národa ve 2. světové válce v letech 1939-1945 významný účastník zahraničního odboje a Slovenského národního povstání, který byl vyznamenám čsl. vojenskou medailí ua zásluhy, čsl. válečným křížem 1939 a řádem Slovenského národního povstání I. stupně in memoriam. Také byl odměněn za vynikající velitelskou a bojovou činnost nejvyšším vyznamenáním - řádem Bílého lva ( in memoriam ). Do dnešní doby má major Jaroslav Krátký ve Střížově na svém rodném domě pamětní desku.
Jaroslav Doležal, Střížov
Mgr. Jitka Padrnosová, Ph.D., Moravský zemský archiv.

Napište nám